I.ÚS 601/04 (K výkonu trestního rozsudku cizího státu (uznání výše trestu uloženého rozsudkem Thajského království))
Z odôvodnenia
3. Orgán, který rozhoduje o výkonu rozsudku, se nedostává, při výslovném zachování výlučné soudní pravomoci státu předávajícího pachatele k výkonu trestu, do postavení stejného jako soudní orgán, který trest uložil. O námitkách směřujících ve své podstatě proti odsuzujícím thajským rozhodnutím tak české orgány nemohou rozhodnout, neboť by se Česká republika dostala do kolize nejen s principem pacta sunt servanda, ale i s principem good faith, které jsou základním kamenem mezinárodního smluvního práva a jejichž důležitost je umocněna ještě tím, že jsou vtěleny do preambule Charty OSN. Princip dobré víry je základním interpretačním pravidlem při výkladu textu mezinárodních závazků. Ty musí být vykládány v dobré víře s přihlédnutím k celému kontextu smlouvy a ve světle jejího cíle a účelu, pro které byla uzavřena. Cílem a účelem Dohody uzavřené mezi Thajským královstvím a Českou republikou bylo přivést stěžovatele na jeho vlastní žádost do domácího prostředí, blíže k jeho rodině a přátelům, a umožnit mu vykonat to, co mu z trestu ještě zbývá, doma ve své vlasti. V tomto světle proto neobstojí požadavek stěžovatele, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí českých obecných soudů a propustil stěžovatele na svobodu. Pokud by Ústavní soud vyhověl požadavku stěžovatele, porušil by tím nejen čl. 1 odst. 1 a odst. 2 Ústavy České republiky, ale i svoji důvěryhodnost v mezinárodních vztazích.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies