IV.ÚS 199/05 (K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení)
Z odôvodnenia
Ustanovení § 150 občanského soudního řádu, zakládající diskreční oprávnění soudu, předpokládá, že povinnost k náhradě nákladů se opírala o některé z konkrétních ustanovení občanského soudního řádu, neboť jen tak bylo možné tomu, kdo měl podle tohoto ustanovení na náhradu nákladů nárok, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat, byly-li tu důvody zřetele hodné. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze opírající se o ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu (byť je následně moderující) neobstojí, neboť soud připustil, že stěžovatelčina tvrzení byla důvodná, pročež nemohl citované ustanovení občanského soudního řádu aplikovat. Právní závěr soudu se tak dostal s provedeným "dokazováním" do evidentního nesouladu, což je skutečnost, jež je v rozporu s požadavky kladenými na soudní rozhodnutí ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies