III.ÚS 41/05 (K oprávnění správce daně převést daňový přeplatek na daňový nedoplatek na jiné dani)
Z odôvodnenia
Ustanovení § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, je zvláštním právním předpisem, zakotvujícím nepřípustnost kompenzace nejen soukromoprávních, nýbrž rovněž soukromoprávních a veřejnoprávních pohledávek. Jako takové má proto v pozici speciální úpravy přednost před úpravou obecnou, obsaženou v ustanoveních § 59 odst. 3 písm. e), § 40 odst. 11 a § 64 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Pohledávka z titulu daňového přeplatku je tedy součástí konkursní podstaty a stát má postavení konkursního věřitele jako kterýkoli jiný subjekt, přičemž daňové pohledávky státu jsou v konkursním řízení pohledávkami druhé třídy (§ 32 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání). Dotčené orgány veřejné moci se proto v dané věci zaujetím jiného, ústavně nekonformního právního názoru dostaly do rozporu s čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ostatně skutkově i právně zcela shodná problematika byla již Ústavním soudem shodně řešena kupř. nálezy ve věcech sp. zn.
III. ÚS 648/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 145) a sp. zn.
I. ÚS 544/02 (uveřejněn tamtéž, svazek 37, nález č. 76).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies