II.ÚS 552/05 (K protiprávnosti uložení pořádkové pokuty za nepředložení důkazu proti vlastní osobě)
Z odôvodnenia
V judikatuře představované dřívějšími nálezy Ústavního soudu je dostatečně vyinterpretován zákaz sebeobviňování, vyplývající z čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a výslovně zakotvený v čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Z této judikatury vyplývá, že podle tohoto nezbytného komponentu základního práva na obhajobu nikdo nesmí být nucen k tomu, aby orgánům veřejné moci dodával důkazy proti sobě či jakákoliv sebeusvědčující prohlášení. Je to naopak veřejná žaloba, kdo má povinnost tvrdit a prokazovat obviněnému jeho vinu bez ohledu na jeho aktivitu a postoj. Je tedy ústavně nepřípustné, aby orgány činné v trestním řízení po někom požadovaly pod jakoukoliv sankcí předložení důkazu, jehož může být použito proti němu samému k usvědčení ze spáchání trestného činu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies