II.ÚS 501/05 (K přípustnosti ústavní stížnosti)
Z odôvodnenia
Ústavní soud běžně judikuje, že pokud je dovolání odmítnuto pro nepřípustnost a posouzení přípustnosti nezáviselo na uvážení dovolacího soudu, počíná lhůta pro podání ústavní stížnosti běžet od okamžiku doručení posledního procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tj. obvykle od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. V dané věci se jedná o výše uvedený případ a lhůta pro podání ústavní stížnosti by se tedy měla počítat ode dne doručení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. listopadu 2004 č. j. 9 Co 41/2003-45, takže ústavní stížnost by měla být odmítnuta pro opožděnost. Avšak s ohledem na předchozí usnesení Ústavního soudu sp. zn.
I. ÚS 95/05 (nepublikováno) neposoudil Ústavní soud tuto ústavní stížnost jako opožděně podanou, protože by ve vztahu ke stěžovateli došlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost považuje v tomto konkrétním případě za přípustnou, nikoliv ovšem za důvodnou.