I.ÚS 461/05 (Nedostatečné posouzení dohody o narovnání)
Z odôvodnenia
Stěžovatelka brojí proti právnímu názoru odvolacího soudu, který vyslovil, že náklady řízení nelze uplatňovat jako samostatný nárok, že vycházejí z procesního práva a musí být o nich rozhodnuto konstitutivním výrokem soudu. Ústavní soud obecně tento právní závěr odvolacího soudu nezpochybňuje, neboť vyjadřuje přesnou charakteristiku institutu nákladů řízení a způsobu rozhodování o nich. Podle názoru Ústavního soudu však v předmětné věci odvolací soud dostatečně nezhodnotil, že žalobou stěžovatelky nebyl uplatňován nárok na zaplacení nákladů řízení, ale plnění závazku, který vznikl ze smlouvy o narovnání, uzavřené mezi ní a žalovanou obchodní společností T. K., s. r. o., a původně žalovanou obchodní společností K., a. s. V dohodě o narovnání byl sice u předmětného solidárního závazku uveden důvod jeho vzniku (závazek kauzální), z hlediska jeho uplatnění však tento důvod nemá rozhodující povahu. Odvolací soud rozhodl o zamítnutí žaloby, aniž se blíže zabýval posouzením dohody o narovnání a charakterem předmětného solidárního závazku. V tomto směru tedy odvolací soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože nedostatečně právně posoudil zjištěný skutkový stav. Tím byl založen - ve smyslu ustálené judikatury - extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním obecných soudů a mezi právními závěry, jež krajský soud z tohoto zjištění dovodil.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies