I.ÚS 437/06 (K rozhodování soudu o vydání zatčené osoby do ciziny)
Z odôvodnenia
Obecné soudy potom správně postupovaly dle ust. § 375 odst. 1 trestního řádu - dle kterého se podle hlavy dvacáté páté trestního řádu se postupuje jen tehdy, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak - a pokud si učinily kladný úsudek o aplikovatelnosti Smlouvy mezi republikou Československou a USA o vzájemném vydávání zločinců ze dne 2. 7. 1925, č. 48/1926 Sb., ve znění Dodatkové úmluvy ze dne 29.4.1935, č. 185/1935 Sb., pro účely procesního postupu, nelze jim z pohledu ústavně právního nic vytknout. Skutečností totiž je - jak soudy správně uvedly - že mezi státy, s nimiž má Česká republika stran podmínek extradice uzavřenou dvoustrannou smlouvu, jsou i Spojené státy americké, jak plyne z uváděné mezinárodní smlouvy. V tomto směru obecné soudy konstatovaly, že se v dané věci řízení koná na podkladě této dvoustranné smlouvy a relevantním ustanovením pro posouzení, zda extradiční žádost ohledně stěžovatele byla orgánům České republiky podána včas, je její článek XI., dle kterého "osoba, jež bude prozatímně vzata do vazby, bude propuštěna na svobodu, nebude-li do dvou měsíců od jejích zatčení .. podána .. řádně doložená žádost za vydání, opatřená níže uvedenými písemnými doklady".
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies