I.ÚS 437/03 (K uspokojování restitučních nároků formou směnek Fondu národního majetku)
Z odôvodnenia
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že tzv. opomenuté důkazy, tedy důkazy, jimiž se soud řádně nezabýval, zakládají nepřezkoumatelnost, a tedy i protiústavnost vydaného rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud měl zcela na výběr, které důkazy vyhodnotí a které nikoli, resp. o které opře své skutkové závěry a které opomene, tím spíše, pokud ? jako ve zkoumaném případě ? nelze stěžovatelem navržené důkazy (nebo alespoň některé z nich) považovat z hlediska podstaty věci za zcela irelevantní. To samozřejmě neznamená, že by byl soud povinen veškerým důkazním návrhům vyhovět (ani není nutno reagovat podrobným a vyčerpávajícím způsobem na všechny návrhy účastníků řízení); pokud jim však soud nevyhoví, musí dostatečným způsobem vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pokud je provedl, proč je nepřevzal za základ svých skutkových zjištění. Tyto principy, vyložené v ustálené judikatuře, však obecné soudy v této konkrétní souzené věci zjevně nerespektovaly.