I.ÚS 390/05 (K rozšíření kasační stížnosti po uplynutí doby k jejímu podání)
Z odôvodnenia
O rozšíření kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené a rozšíření důvodů kasační stížnosti se hovoří pouze v ustanovení § 106 odst. 3 soudního řádu správního, a to v souvislosti s výzvou soudu k doplnění náležitostí kasační stížnosti v jednoměsíční lhůtě. Tato jednoměsíční lhůta má zákonem jednoznačně stanovený počátek, a to okamžikem doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Pokud taková výzva nebyla vůči stěžovateli soudem učiněna, nelze na danou věc ustanovení § 106 odst. 3 soudního řádu správního věty druhé, podle kterého může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen v této lhůtě, aplikovat. Ústavní soud má tedy za to, že soudní řád správní zakotvuje koncentraci řízení o kasační stížnosti pouze pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle § 106 odst. 3 soudního řádu správního. Pochybení Nejvyššího správního soudu tedy spočívá v tom, že k obsahu podání stěžovatele učiněného po lhůtě k podání kasační stížnosti bez jakékoli zákonné opory nepřihlížel, a v něm nově stěžovatelem uvedené důvody kasační stížnosti [ať již jsou kasačními důvody ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) - e) soudního řádu správního či nikoli - posouzení této otázky je úkolem obecného, nikoli Ústavního soudu] nebral při svém rozhodování v úvahu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies