I.ÚS 373/06 (K odkladu výkonu trestu a k upuštění od výkonu trestu)

Institut odkladu výkonu trestu chápe Ústavní soud jako institut, který má především zabránit tomu, aby se ve výkonu trestu odnětí svobody nacházely osoby trpící vážnými chorobami, které není možno léčit ve výkonu trestu. Smyslem těchto ustanovení je odklad výkonu trestu v případech, že zdravotní stav odsouzenému neumožňuje aktuálně, aby se vůbec podrobil režimu výkonu trestu. Pouhá hypotetická možnost, že by v průběhu výkonu trestu mohlo – vzhledem k podmínkám výkonu trestu odnětí svobody a z důvodu zhoršení zdravotního stavu odsouzeného – dojít k situaci, kterou by bylo možno kvalifikovat jako nelidské či ponižující zacházení či trestání, nemůže představovat aktuální zásah do práva podle čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Takovou situaci nelze za daných okolností predikovat; soud při rozhodování o žádosti o odklad výkonu trestu posuzuje toliko aktuální situaci odsouzeného před nástupem výkonu trestu odnětí svobody a ta v daném případě o bezprostředním ohrožení života a zdraví nástupem trestu odnětí svobody nesvědčila. Pokud by se zdravotní stav odsouzeného v průběhu výkonu trestu odnětí svobody zhoršil natolik, že by nebylo možno ve výkonu trestu pokračovat nebo by nebylo možno chorobu odsouzeného v podmínkách výkonu trestu léčit, pamatuje trestní řád na tyto situace a umožňuje soudu, aby na ně adekvátním způsobem reagoval (srov. ustanovení § 325 a 327 odst. 4 trestního řádu). Stěžovatel tak není zbaven svého práva být chráněn před jednáním, které nese znaky nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání v případě, že se jeho zdravotní stav zhorší nebo se ukáže být natolik vážným, že výkon trestu pozbývá svého účelu.