I.ÚS 189/05 (Spor o určení neexistence zástavního práva)
Z odôvodnenia
Konstantní judikatura Ústavního soudu považuje rozhodnutí obecného soudu za protiústavní, pokud jeho právní závěry jsou výsledkem interpretace a aplikace právních předpisů, jež jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, interpretace a aplikace, jež vybočují z mezí ústavnosti, svévolné interpretace příslušného ustanovení právního předpisu nebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). Pokud Ústavní soud v posuzované věci shledal, že obecné soudy se určitých pochybení dopustily např. v přesném hodnocení posloupnosti vzniku zajišťované pohledávky a zástavního práva, v nekorektní citaci dřívějšího rozhodnutí, nepřesných představ o údajné odpovědnosti dědiců za dluhy, nemusí jít jednotlivě ani v jejich souhrnu o pochybení tak závažná, že by nutně musela způsobit porušení základních práv stěžovatelů.