I.ÚS 173/06 (Právo účastníka vyjádřit se k jinému právnímu posouzení ze strany soudu)
Z odôvodnenia
Stěžovatel v této souvislosti namítal, že jej ani soud prvního stupně ani soud odvolací nepoučily o možném jiném právním posouzení věci než podle jeho právního názoru (§ 118a odst. 2 občanského soudního řádu). Toto ustanovení zakotvuje princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Krajský soud proti tomu namítl, že uvedený předpis dopadá jen na případy, kdy je příslušný účastník u jednání soudu přítomen. Tomu gramatický výklad citovaného předpisu zajisté nasvědčuje. V této konkrétní souzené věci však měl krajský soud - podle přesvědčení Ústavního soudu - vzít v úvahu zcela specifickou situaci spočívající zejména v tom, že stěžovatel je osobou s omezenou způsobilostí k právním úkonům, a přes jeho nepřítomnost mu proto měl poučení podle § 118a odst. 2 občanského soudního řádu vhodným způsobem poskytnout (písemně či po odročení jednání). To se však nestalo.