IV.ÚS 352/03 (Nedostatek aktivní legitimace subjektu veřejného práva k podání ústavní stížnosti proti soudnímu rozhodnutí)
Z odôvodnenia
Stěžovatel, kterým je Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, v ústavní stížnosti vyslovuje nespokojenost s tím, jak obecné soudy v napadených rozhodnutích řešily otázku, který orgán nebo organizační složka státu (resp. územního samosprávného celku) je osobou povinnou k vyplacení náhrady za stavby, které nebylo možné vydat oprávněné osobě podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Řešení tohoto sporu se však nijak nedotýká ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Právní úprava řešící pasivní legitimaci státu v restitučních sporech je obsažena mj. v předpisech veřejného práva. Stěžovatel, zastupující v posuzované věci Českou republiku, nevystupuje jako vlastník svobodně rozhodující o svém vlastnictví, ale jako součást veřejné moci a subjekt veřejného práva, který není nositelem základních práv a svobod.