I.ÚS 301/02 (Absence odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání)
Z odôvodnenia
Ústavní soud ohledně rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež není odůvodněno, v zásadě judikuje tak, že taková usnesení Nejvyššího soudu ruší, protože - se zřetelem na možnost jejich přezkoumatelnosti - je nutnost řádného odůvodnění rozhodnutí obecných soudů esenciální podmínkou ústavně konformního rozhodnutí, které je v souladu s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody, pro které Ústavní soud ruší neodůvodněná usnesení Nejvyššího soudu, byť byla přijata před účinností rozhodnutí Ústavního soudu, kterým bylo příslušné ustanovení občanského soudního řádu (§ 243c odst. 2) zrušeno, jsou blíže specifikovány např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn.
I. ÚS 492/03 ze dne 23. 6. 2004 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 82), eventuálně sp. zn.
I. ÚS 599/03 ze dne 28. 7. 2004 (uveřejněn tamtéž, svazek 34, nález č. 105). Ustanovení § 243c odst. 2 občanského soudního řádu bylo pak zrušeno nálezem pléna Ústavního soudu sp. zn.
Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (uveřejněn tamtéž, svazek 32, nález č. 15; vyhlášen pod č. 153/2004 Sb.), který nabyl účinnosti dne 7. 4. 2004.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies