IV.ÚS 385/03 (Rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě)
Z odôvodnenia
Zásadně platí, že Ústavní soud není povolán k pouhé akademické konstataci existence protiústavního zásahu. V dané věci však Ústavní soud považuje výrok nálezu za zcela souladný s posláním Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], jehož soudci jsou povinni chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana (čl. 85 odst. 2 Ústavy). V době podání ústavní stížnosti byl stěžovatel držen ve vazbě nezákonně a protiústavně, přičemž nápravy tohoto stavu se marně domáhal v rámci soustavy obecných soudů; proto jedinou jeho možností, jak se domoci ochrany svého základního práva, zůstala ústavní stížnost, přičemž její petit správně požadoval kromě konstatování protiústavní nečinnosti soudu i zákaz a příkaz tomuto soudu adresovaný. Odpadl-li v průběhu řízení důvod k zakazovacímu a přikazovacímu výroku, nemůže to být v dané konkrétní vazební věci důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti v její zbývající části; takový postup odpírající stěžovateli přístup k Ústavnímu soudu jen na základě později nastalé a v podstatě nahodilé skutečnosti považoval by Ústavní soud za nepřijatelnou rezignaci na plnění právě těch úkolů, které mu Ústava svěřuje. Autoritativní výrok tohoto nálezu není jen výrokem akademickým, neboť může mít pro stěžovatele právní význam.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies