III.ÚS 126/04 (Restituce - interpretace a aplikace restitučných právních norem)
Z odôvodnenia
2. Vycházel-li obecný soud při výkladu ve věci aplikovaného jednoduchého práva z právního názoru, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá tato skutečnost sama o sobě dotčení v jeho základních právech. Dle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nesprávná aplikace práva může být důvodem zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci zejména potud, pokud ji lze opodstatněně kvalifikovat jako aplikaci mající za následek porušení základních práv a svobod; tj. zejména tehdy, jde-li o takovou aplikaci, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci sp. zn.
III. ÚS 224/98, sp. zn.
III. ÚS 545/99, sp. zn.
III. ÚS 74/02, sp. zn.
III. ÚS 173/02, sp. zn.
III. ÚS 671/02, sp. zn.
III. ÚS 686/02, sp. zn.
III. ÚS 258/03 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 98; svazek 17, nález č. 18; svazek 28, nálezy č. 126 a č. 127; svazek 29, nálezy č. 10 a č. 30; svazek 33, nález č. 66 - a další). O takový případ aplikace práva se v projednávané kauze nejedná.