I.ÚS 77/03 (Restituční nárok uplatněný po zrušení podmínky trvalého pobytu)
Z odôvodnenia
Pokud by povinná osoba - v případě, že by byla věděla, že k nemovitostem byl uplatňován restituční nárok - uzavřela s třetím subjektem úplatný právní úkon, byť před tím, než nabyl vykonatelnosti citovaný nález Ústavního soudu, znemožnila by tak stěžovatelce řádné uplatnění tohoto nároku v době, kdy již musela vědět, že protiústavní podmínka trvalého pobytu byla z právního řádu odstraněna. Takové jednání by nebylo možné považovat za souladné s dobrými mravy; to je třeba v daném kontextu interpretovat v souvislosti s obsahem základního práva stěžovatelky spočívajícího v legitimním očekávání uspokojení jejího nároku tak, jak již bylo vymezeno v nálezu sp. zn.
I. ÚS 642/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 79). Pojem "majetek" obsažený v první části čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod má totiž autonomní rozsah, který není omezen na vlastnictví hmotného jmění, a nezávisí na formální kvalifikaci vnitrostátního práva (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Broniowski proti Polsku, 2002). Může zahrnovat jak "existující majetek", tak majetkové hodnoty včetně pohledávek, na jejichž základě stěžovatel může tvrdit, že na jejich splnění má přinejmenším "legitimní očekávání" (ésperance légitime/legitimate expectation).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies