I.ÚS 240/01 (Náhrada za mrtvý inventář)
Z odôvodnenia
Pokud pak Nejvyšší soud dovodil nedostatek pasivní legitimace odpůrce (obce), neboť povinnost poskytovat náhrady za obce přešla podle § 18a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, již před podáním žaloby na Pozemkový fond České republiky, má Ústavní soud za to, že tuto argumentaci nelze v souzené věci - co do jejího důsledku - akceptovat. Odpůrce (obec) vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace až v odvolání proti rozsudku okresního soudu. Krajský soud uvedl, že se Pozemkový fond České republiky nestal osobou povinnou, byť za povinné osoby náhrady poskytuje. Oproti tomu Nejvyšší soud (mimo rámec dovolacích důvodů) nedostatek pasivní legitimace obce podle citovaného ustanovení uznal. Proto je Ústavní soud názoru - v této konkrétní souzené věci - že měl obecný soud stěžovatele (jak vzhledem k jeho věku více než 90 let, tak i vzhledem k účelu a smyslu zákona č. 229/1991 Sb., jímž je v jeho preambuli uvedená snaha zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989) náležitě poučit, aby z opatrnosti žaloval také Pozemkový fond České republiky. Ústavní soud je přesvědčen, že opačný postup byl porušením zásad spravedlivého procesu, neboť se se zřetelem ke všem okolnostem věci rovněž jeví být postupem nepřiměřeně formálním.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies