II.ÚS 560/01 (Povaha soudcovské lhůty)
Z odôvodnenia
Smyslem právního institutu lhůty je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Normativní vymezení času pro uplatnění práv může přitom dopadat jak do oblasti hmotných, tak do oblasti procesních subjektivních práv. Nutno rozlišit hmotněprávní lhůty a lhůty procesněprávní i s nimi spojené rozdíly v jejich počítání. Pro posouzení povahy soudcovské lhůty podle § 55 občanského soudního řádu Ústavní soud v nálezu sp. zn.
III. ÚS 236/99 (Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, C. H. Beck, 2001, str. 35 a násl.) konstatoval, že smyslem stanovení soudcovské lhůty je vymezit čas za účelem provedení určitého procesního úkonu účastníkem řízení. Z toho vyplývá, že vymezení času pro zaplacení soudního poplatku je spjato s realizací procesního subjektivního práva. Lhůta podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 55 občanského soudního řádu je tedy lhůtou procesněprávní, nikoli hmotněprávní (s příslušnými důsledky pro její počítání).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies