II.ÚS 10/2000 (Zamítnutí restitučního nároku)

V restitučních záležitostech je nezbytné postupovat citlivě, se snahou o nápravu křivd vyvolaných předchozím totalitním režimem. Tento závěr je v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu myšlenkově navazující na nález Ústavního soudu ČSFR ve věci sp. zn. I. ÚS 597/92, v němž se dovozuje, že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd spočívajících v porušování obecně uznávaných lidských práv a svobod ze strany státu. Stát a jeho orgány jsou proto povinny postupovat v řízení podle restitučních zákonů v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma na lidských právech a svobodách má být alespoň částečně kompenzována (nález Ústavního soudu ČSFR z 21. 12. 1992 sp. zn. I. ÚS 597/92 - Sbírka usnesení a nálezů, nález č. 16). Uspokojení restitučního nároku však musí respektovat ústavní i zákonné předpoklady; jejich vymezením zákonodárce projevil vůli narovnat majetkové vztahy mezi původními vlastníky odňatých věcí a státem, případně tím, kdo od něho odňaté věci získal, pouze v omezené míře. To znamená, že nelze např. reparovat všechny způsobené křivdy in natura, zejména tehdy, pokud by vznikly případné křivdy další - společensky nežádoucí (stát poskytl ochranu např. tomu, kdo odňaté věci podstatným způsobem změnil, zhodnotil - viz § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tomu, kdo nabyl věci od státu v souladu s tehdy platnými předpisy, bez protiprávního zvýhodnění - viz § 4 odst. 2 téhož zákona). Tento přístup respektoval zákonodárce v průběhu přijímání restitučních předpisů a projevil se, kromě jiného, ve vymezení okruhu povinných osob. Je žádoucí, aby majetkové důsledky nápravy křivd nesl především stát; jiné osoby (zejména osoby fyzické) jen za přesně stanovených podmínek. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou povinnými osobami též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona č. 87/1991 Sb., a to v případech, když tyto osoby nabyly věc v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele (uvedené ustanovení se uplatní také ve smyslu § 20 odst 1 zákona č. 87/1991 Sb. pro oblast trestněprávních vztahů). Pro případ, že náprava majetkové křivdy není možná obnovením původního stavu (tzv. restitutio in integrum), odčiňuje vzniklou křivdu stát náhradním způsobem - v relutární podobě. Není pochyb o tom, že stěžovateli byla po jeho emigraci křivda způsobena. Jestliže však soudy neshledaly existenci zákonných podmínek pro navrácení odňatého majetku, je zde možnost poskytnutí náhrady v souladu s § 13 zákona č. 87/1991 Sb. (viz § 20 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.).