I.ÚS 499/01 (Rozhodování soudu ve správním soudnictví bez jednání)
Z odôvodnenia
S účinností od 1. 5. 1997 již není relevantní, zda ve věci projednávané v režimu správního soudnictví jde či nejde jen o posouzení právní otázky. Rozhodnout bez jednání bylo následně možné jen za podmínek § 250f občanského soudního řádu, ve znění upraveném zákonem č. 202/1997 Sb. Aplikací neexistujícího ustanovení právní normy tak byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená základní práva na spravedlivý proces, na rovnost účastníků řízení a na projednání věci v jeho přítomnosti, zakotvená v čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Není od věci připomenout, že Ústavní soud nálezem sp. zn.
Pl. ÚS 16/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 22, nález č. 96; vyhlášen pod č. 276/2001 Sb.) celou část pátou občanského soudního řádu ke dni 31. 12. 2002 zrušil.