I.ÚS 360/03 (Povaha rozhodnutí o znalečném)
Z odôvodnenia
Ústavní soud však poznamenává, že pokud znalec provede dle pokynů orgánu, který jej přibral do řízení, řádně a včas posudek, vzniká mu legitimní očekávání na odměnu určenou podle právních předpisů (§ 17 až 19 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a § 16 až 29 a přílohy vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů). Takový nárok však má majetkovou povahu, a spadá proto pod ochranu čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod jako ochrana vlastnictví, což potvrzuje judikatura Evropského soudu pro lidská práva (rozh. č. 33202/96 Beyeler proti Itálii, § 100, nebo rozh. č. 34049/96 Zwierzynski proti Polsku, § 63). Právo domáhat se legitimního majetkového nároku spadá pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a pochopitelně také pod ochranu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tj. správní rozhodnutí o takovém nároku podléhá řádnému soudnímu přezkumu.