I.ÚS 360/02 (Přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, neužívá-li jej nájemce bez vážných důvodů)
Z odôvodnenia
Z logického i jazykového výkladu ustanovení § 711 odst. 1 písm. h) občanského zákoníku plyne, že k výpovědi nájmu bytu s přivolením soudu je zapotřebí, aby nájemce byt neužíval bez vážných důvodů buď vůbec anebo jen občas. Pro případ, že by zákonodárce hodlal stanovit jako podmínku přípustnosti eventuálního neužívání bytu či občasného užívání pouze přechodnost takového stavu, měla by tato podmínka být upravena v příslušném hmotněprávním ustanovení občanského zákoníku. Stávající platná právní úprava však umožňuje posuzovat pouze vážnost důvodů neužívání či občasného užívání. Pokud se judikatura v této souvislosti zmiňuje o časové ohraničenosti (resp. dočasném trvání) vážných důvodů, činí tak zejména v těch případech, kdy nájemce fakticky má zajištěnu trvalou možnost bydlení jinde, a vzniká tak nepoměr mezi právy nájemce a povinnostmi pronajímatele. O uvedený případ však v posuzované věci nešlo. V dané věci by přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu ze strany pronajímatele pro nájemce navíc znamenalo faktickou ztrátu možnosti (přiměřeně) bydlet. Už samotnou okolnost, že nájemci neučinili žádné kroky k získání bytu v místě svého pracoviště, lze vyložit i tak, že předmětný byt mají v úmyslu nadále soustavně užívat.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies