IV.ÚS 22/02 (Délka lhůty pro podání dovolání)
Z odôvodnenia
Ústavní soud v obdobných případech týkajících se problematiky lhůty pro podání dovolání v souvislosti s novelizací občanského soudního řádu již judikoval, že je především věcí Nejvyššího soudu, aby prováděl výklad tzv. obyčejných zákonů, a tedy i části dvanácté hlavy první bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti, který neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), by mohl zasáhnout do procesu rozhodování obecných soudů, pouze pokud by provedený výklad zákona byl v extrémním rozporu s požadavky ústavnosti; argumentaci Nejvyššího soudu ohledně dovolací lhůty však považuje Ústavní soud za ústavně zcela konformní, srozumitelnou a logicky správnou. Ústavní soud rovněž poukazuje na svou dosavadní judikaturu, ze které vyplývá, že rozdílný názor na interpretaci obyčejného práva, bez ohledu na to, zda namítaný nebo autoritativně zjištěný, sám o sobě nemůže způsobit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (srov. např. sp. zn.
III.ÚS 31/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 66).