IV.ÚS 143/02 (Zastavení řízení o ochraně osobnosti zahájeného za účinnosti zákona č. 256/1992 Sb. (ochrana osobních údajů))
Z odôvodnenia
Nabytím účinnosti zákona č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, (dnem 1.6.2000) a zřízením Úřadu pro ochranu osobních údajů ( § 2 ) došlo ke změně kompetencí, neboť oblast ochrany osobních údajů byla svěřena primárně do působnosti zmíněného Úřadu. Citovaný zákon se výslovně nevyjádřil k otázce postupu soudů v řízeních zahájených podle derogovaného zákona č. 256/1992 Sb. , o ochraně osobních údajů v informačních systémech, a ke dni jeho derogace neskončených. Pokud za této situace krajský soud dospěl k závěru, že není dána jeho kompetence ve věci ochrany osobních údajů, a z tohoto důvodu řízení zastavil, nelze z ústavněprávního hlediska v jeho postupu shledat pochybení. To proto, že podle ustanovení § 154 občanského soudního řádu pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení; v době rozhodování krajského soudu v souzené věci již nabyl účinnosti zákon č. 101/2000 Sb. , který přiznával kompetenci rozhodovat o ochraně osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů. Krajský soud tedy neporušil právo stěžovatele na soudní ochranu, jestliže se řídil základním principem právního státu, podle něhož státní orgán může činit pouze to, co mu zákon výslovně dovoluje (srov. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ).