III.ÚS 611/01 (Zákaz retroaktivity právních norem)
Z odôvodnenia
K základním principům vymezujícím kategorii právního státu,
kterým je i Česká republika (srov. čl. 1 Ústavy), patří princip
ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu
zpětné účinností (retroaktivity) právních norem. Přestože zákaz
retroaktivity právních norem je v čl. 40 odst. 6 Listiny
základních práv a svobod výslovně upraven jen pro oblast trestního
práva (podle uvedeného ustanovení trestnost činu se posuzuje
a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin
spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro
pachatele příznivější), je nutno z čl. 1 Ústavy dovodit působení
tohoto zákazu i pro další odvětví práva (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 4. 2. 1997 publikovaný pod č. 63/1997 Sb.). Akcent
kladený na zákaz zpětné účinnosti právních norem jako na jeden ze
základních prvků právního státu pramení z požadavku právní
jistoty. Zákaz retroaktivity spočívá v tom, že podle současné
právní normy zásadně není možné posoudit lidské chování, právní
skutečnosti či právní vztahy, jež se uskutečnily dříve, než právní
norma nabyla účinnosti. Zákaz zpětné účinnosti právních norem
vychází z principu, podle něhož každý musí mít možnost vědět,
které jednání je zakázané, aby mohl být za porušení zákazu volán
k odpovědnosti. Tento zákaz souvisí i s funkcí právních norem,
které svým adresátům ukládají, jak se mají chovat po jejich
účinnosti, a proto zásadně platí jen do budoucna.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies