III.ÚS 521/01 (Dokazování v trestním řízení - závěr o zavinění pachatele)
Z odôvodnenia
Z hlediska skutkové podstaty každého trestného činu nutno
zdůraznit, že je charakterizována i tzv. objektivní stránkou,
jejímiž obligatorními znaky jsou jednání, následek a příčinný
vztah (kauzální průběh) mezi jednáním a následkem. Všechny tyto
znaky musí být v každé konkrétní projednávané věci (jejich
existence) prokázány. Pokud tomu tak není (jako ve shora označené
části stran napadených rozhodnutí), nelze mít za to, že jsou
naplněny všechny znaky představující objektivní otázku skutkové
podstaty toho kterého trestného činu. Tak i v daném případě, kdy
vedeným dokazováním ani v řízení před soudy nebyl bezpečně
prokázán vztah mezi navrhovatelovým jednáním (zaviněním)
a dovozeným následkem, tedy ublížením na straně dalších dvou osob.
Konečně z hlediska principu prezumpce neviny musí být závěr
o zavinění pachatele, který je závěrem právním, vždy prokázán
výsledky provedeného dokazování a musí z nich logicky vyplynout.
Nerespektování uvedeného pak vede k porušení práva na spravedlivý
proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy i čl. 36 odst. 1 Listiny.