III.ÚS 173/02 (Soulad právních závěrů soudu se skutkovými zjištěními; opomenuté důkazy)
Z odôvodnenia
Konečně třetí skupinou případů jsou v řízení o ústavních
stížnostech případy svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze
strany obecného soudu, jíž schází smysluplné odůvodnění, resp.
propojení s jakýmkoli ústavně chráněným účelem. Ilustrací jsou
rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž konstatoval, že právní závěr
obecného soudu je "v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými
a právními zjištěními, resp. z nich v žádné možné interpretaci
odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývá" (např.
III. ÚS 84/94,
III. ÚS 166/95,
I. ÚS 401/98,
II. ÚS 252/99,
I. ÚS 129/2000, I. ÚS
549/2000).
V řízení o ústavních stížnostech lze tedy vyčlenit případy
konkurence norem jednoduchého práva, konkurence interpretačních
alternativ a konečně případy svévolné aplikace jednoduchého práva.