II.ÚS 710/2000 (Restituce majetku, který byl předmětem dědictví na základě svěřenského náhradnictví)
Z odôvodnenia
Politický nátlak nelze chápat jen jako jednorázový akt, ale
rovněž jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická
osoba neučinila ani nemohla učinit právní úkon, jaký by v právním
státě nepochybně učinila. Není-li pochyb o tom, že stěžovatelčina
matka se nemohla svého dědického podílu, jako náhradní dědička na
bázi institutu tzv. svěřenského náhradnictví, ujmout vlivem
jednání státu a jeho mocenských orgánů a jejich aktů, vydaných
v tzv. rozhodném období, a je-li tak naplněna skutková podstata
restitučního důvodu uvedeného v ustanovení § 6 zákona č. 87/1991
Sb., potom neexistují důvody, proč by k nápravě takové evidentní
křivdy nemohlo dojít i ve vztahu k její dědičce, tedy ve vztahu ke
stěžovatelce. Tento výklad je v souladu i s preambulí k zákonu č.
87/1991 Sb., v níž se deklaruje snaha zmírnit následky majetkových
a jiných křivd z období let 1948 - 1989, i když s vědomím, že tyto
křivdy, nelze nikdy napravit zcela. Všechny konstatované
skutečnosti a okolnosti totiž posunuly pozici stěžovatelčiny
matky, tedy fideikomisární substitutky, do roviny, v níž ji již,
a to v rozsahu jejího podílu, nelze považovat pouze za osobu
oprávněnou podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. a), resp. b), zákona
č. 87/1991 Sb., ale za oprávněnou osobu podle § 3 odst. 1
citovaného zákona.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies