II.ÚS 621/2000 (Nápadně nevýhodné podmínky podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku)
Z odôvodnenia
Skutečnost, že jako důvod neexistence nápadně nevýhodných
podmínek pozemkový úřad i krajský soud uvedly, že v důsledku
dřívějšího zabrání pozemku pro výstavbu již pozemek nemohl
stěžovateli v době podpisu smlouvy poskytovat užitek, považuje
Ústavní soud za interpretaci extrémní, která zasáhla do práva
stěžovatele domoci se právními prostředky nápravy dřívějších
majetkových křivd a vybočila z mezí ústavnosti. Ze spisového
materiálu, ale i z obou napadených rozhodnutí vyplývá, že
stěžovatel nemohl v době uzavření kupní smlouvy pozemek využívat
jen proto, že se na něm začalo protiprávně stavět. Ústavní soud se
ztotožňuje s názorem stěžovatele, že nápadně nevýhodné podmínky
v daném případě byly výsledkem dlouhodobě trvajícího procesu.
Křivda, jež pro něho měla citelné, nikoli jednorázové, nýbrž
trvající ekonomické důsledky, nastala okamžikem neoprávněné
dispozice jeho pozemkem pro účely výstavby. Tím vytvořené nápadně
nevýhodné podmínky trvaly i v době podpisu kupní smlouvy. Pokud
pozemkový úřad i krajský soud použily uvedenou skutečnost nikoli
ve prospěch stěžovatele, ale naopak k jeho tíži, nutno jejich
interpretaci (a následnou aplikaci) pojmu nápadně nevýhodných
podmínek považovat za postup v příkrém rozporu s cílem zákona
o půdě, tedy za výklad extrémní.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies