II.ÚS 369/01 (K možnosti účastníků řízení právně i skutkově argumentovat před soudem)
Z odôvodnenia
Je povinnosti soudů interpretovat jednotlivá ustanovení o. s.
ř. v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně
garantovaných základních práv a svobod. Dle § 221 odst. 1 o. s. ř.
nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí,
odvolací soud je zruší. Odvolací soud dle § 219 o. s. ř.
rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné. Věcnou správností se
přitom rozumí správnost skutkových zjištění a správnost právního
posouzení. Změna právního náhledu, jež ale změnu rozhodnutí soudu
prvního stupně neopodstatňuje (§ 220 o. s. ř.), je tudíž důvodem
kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska
ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva
vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které
z pohledu dosavadního nebyly relevantní. Ústavní soud v této
souvislosti již v nálezu ve věci sp. zn.
IV. ÚS 218/95 zaujal
stanovisko, dle něhož v situaci, když soud odvolací při řešení
případu opustil režim zákona č. 87/1991 Sb. a věc posoudil
z hlediska obecné ochrany vlastnického práva v občanském zákoníku,
aniž však v řízení vydání jeho rozhodnutí předcházejícím dal
možnost stěžovatelům se k tomuto posouzení vyjádřit a uplatnit tak
námitky, které obecně právní úprava připouští, v podstatě porušil
zásadu dvojinstančního řízení a ve svých důsledcích tak uvedeným
postupem zasáhl do práva stěžovatelů na spravedlivý proces ve
smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies