II.ÚS 232/02 (Přezkoumávání rozhodnutí finančních orgánů ve správním soudnictví; k právům daňového subjektu v daňovém řízení)
Z odôvodnenia
Jestliže je příslušná osoba dotazována na důležité okolnosti
v daňovém řízení, jež se týkají jiných osob, jsou-li jí známy (§
8 dost. 1 věta první zákona č. 337/1992 Sb.), jedná se zjevně
o výslech svědka. Správce daně tedy není oprávněn volně volit mezi
těmito právními úkony, nýbrž musí přihlédnout k jejich skutečnému
obsahu, a to již z důvodu ochrany práv subjektu, s nímž je vedeno
daňové řízení. Svědek je dle zákona povinen vypovídat pravdu a nic
nezamlčet. O tom musí být poučen a poučen musí být i o následcích
nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Pro účely dokazování v daňovém
řízení je však třeba preferovat použití bezprostředních, tj. před
dožádaným správcem daně provedených důkazů. Daňový subjekt
vzhledem ke zmíněné zásadě "rovnosti zbraní", má právo se
s těmito důkazy seznámit (a tedy nikoliv až s jakýmsi jejich
shrnutím či zhodnocením provedeným dožádaným správcem daně). I na
daňové řízení se vztahuje pravidlo, že finanční orgány jsou
povinny postupovat ústavně konformním způsobem, což ve zmiňovaném
kontextu zejména znamená umožnit stěžovateli, aby jeho věc byla
projednávána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem
prováděným důkazům [čl. 38 odst. 2 Listiny] (viz nález ze dne 11.
9. 2001, sp. zn.
I. ÚS 591/2000; publ. in: Ústavní soud, Sbírka
nálezů a usnesení, C.H.Beck, sv. 23, č. 133).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies