I.ÚS 445/2000 (Povaha výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem II)
Z odôvodnenia
Ručitelova povinnost splnit dluh za dlužníka - čemuž svědčí
samotná podstata institutu ručení, se aktualizuje teprve tehdy,
když sám dlužník svůj dluh včas a řádně nesplní, přičemž až výzvou
určenou ručiteli se tento dozvídá o tom, že dlužník, za jehož
splnění povinnosti clo zaplatit převzal ručení, svůj dluh
v konkrétní výši nesplnil. Teprve touto výzvou je ručiteli
ukládána povinnost k zaplacení nedoplatku ve stanovené lhůtě,
v konkrétní výši za dlužníka, který jej sám v určené lhůtě
nezaplatil. Teprve tuto výzvu, a to přes její označení, je tak
možno považovat za rozhodnutí, vydané ve smyslu ustanovení § 32
odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., která se tak stává v poměru
k ručiteli při vymáhání nedoplatku exekučním titulem, a již
z tohoto důvodu je třeba ji hodnotit jako rozhodnutí materiální
povahy.