I.ÚS 375/2000 (Nařízení předběžného opatření v občanském soudním řízení)
Z odôvodnenia
Nic nenasvědčuje tomu, že byl stěžovatel odňat svému
zákonnému soudci, takže jeho ústavně zaručené právo dle čl. 38
odst. 1 Listiny porušeno nebylo. Pokud měl stěžovatel pochybnost
o věcné příslušnosti soudu, mohl ji vznést již v uvedené fázi
řízení před obecným soudem. To však neučinil a námitku věcné
nepříslušnosti uplatnil teprve v ústavní stížnosti; zde je třeba
poukázat i na zásadu dispoziční ovládající občanské soudní řízení,
podle které je věcí účastníka řízení, aby mimo jiné střežil svá
práva, což platí zejména tehdy, je-li zastoupen profesionálním
zástupcem (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu, sp. zn.
IV. ÚS 326/97, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 9,
r. 1997 - III. díl, C.H. Beck, pod č. 18, str. 455-458). V této
souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje - jak učinil již vícekrát - že
ústavní stížnost má toliko subsidiární povahu a proto jí nelze
nahrazovat procesní prostředky, jež jsou použitelné v řízení
u soudů obecných.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies