I.ÚS 306/01 (Vyloučení restitučního nároku, který byl odškodněn na základě Dohody mezi Československem a Velkou Británií a Severním Irskem z)
Z odôvodnenia
V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na svůj dřívější
právní názor - byť vyslovený toliko ve vztahu k Dohodě mezi vládou
ČSSR a Kanady (usnesení sp. zn.
III. ÚS 102/01, Ústavní soud ČR:
Sbírka nálezů a usnesení, sv. 22, str. 365) - podle něhož na
základě náhrady vyplacené kanadské vládě mající za následek plné
a konečné vypořádání kanadských nároků vůči čs. státu a jeho
občanům "nelze pod aspekty ústavně zaručených základních práv
a svobod nic namítat proti názoru Nejvyššího soudu, dle něhož
o majetkové křivdě nelze uvažovat, pokud byl nárok uspokojen jiným
způsobem, a to především z toho důvodu, že tím došlo k naplnění
účelu zákona č. 87/1991 Sb.". Ústavní soud - který ve své
rozhodovací činnosti upřednostňuje materiální (a nikoliv formální)
pojetí právního státu a interpretaci právních norem z hlediska
jejich účelu a smyslu - tedy připouští, že není v rozporu se
smyslem zákona č. 87/1991 Sb., jestliže ke zmírnění některých
majetkových křivd došlo jinou formou než prostřednictvím
citovaného zákona, jelikož účelem restitučních předpisů bylo pouze
zmírnění některých majetkových křivd, k nimž v rozhodném období
došlo. Jestliže tedy ke zmírnění těchto křivd právního předchůdce
stěžovatele již došlo jiným způsobem, a to na základě mezivládní
dohody, nelze ve vyloučení uplatněného restitučního nároku
z režimu zákona č. 87/1991 Sb. spatřovat rysy protiústavnosti.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies