I.ÚS 15/2000 (Označení žalovaného ve správním soudnictví)
Z odôvodnenia
Ústavní soud dále odkazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž z hlediska ustanovení § 43 o.s.ř. žaloba má mít (i s poučením soudu, je-li toho třeba) takové náležitosti, aby mohla být podkladem pro jednání ve věci samé. Není věcí soudu, aby žalobce poučoval o hmotném právu a tedy ani v otázce věcné legitimace. Soud však má (pozn.: pokud by se snad v souzené věci domníval, že žalovaný není správně označen) žalobce poučit ve věci správného označení účastníků řízení, i když jistěže ne poukazem na toho, kdo má být jako žalovaný uveden (srov. sp. zn.
III. ÚS 74/94 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1995, str. 297 -299; sp. zn.
I. ÚS 388/97 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1998, str.63).