Pl.ÚS 20/01 (Obecně závazná vyhláška města Plchov o místních poplatcích)

Poplatková povinnost je podle zákona o místních poplatcích
vázána, za existence zákonné výjimky týkající se psů užívaných
k doprovázení nebo ochraně osob nevidomých, bezmocných a držitelů
průkazu ZTP/P, na psy starší 6 měsíců chované konkrétním
vlastníkem, nikoliv chované v konkrétní domácnosti. Protože zákon
o místních poplatcích nestanoví žádné sankce či možnost zvýšení
ročního poplatku z titulu nesplnění oznamovací povinnosti,
dostávají se ustanovení věty první odst. 1 vyjádřené slovy "ze
všech psů v domácnosti chovaných" a ustanovení odst. 2 týkající se
nesplnění ohlašovací povinnosti a uložení sankce do rozporu se
zákonem o místních poplatcích, neboť se jimi ukládá povinnost mimo
jeho meze. Ústavní soud proto ustanovení v citovaných částech
zrušil pro rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl.
4 odst. 1 Listiny. Účelem veřejného prostranství, jak vyplývá
z ustanovení § 4 zákona o místních poplatcích, je obecné
a zvláštní užívání. Obecným užíváním se rozumí užívání např.
náměstí či místních komunikací chodci a vozidly a je zásadně
bezplatné. Na rozdíl od toho tzv. zvláštní užívání veřejného
prostranství je definování taxativním výčtem v § 4 odst. 1 zákona
o místních poplatcích a je úplatné (srov. Pl.ÚS 14/95, ÚS, sv. 4,
č. 68). Podle tohoto ustanovení se za zvláštní užívání veřejného
prostranství pokládá umístění zařízení sloužících k poskytování
služeb, umístění stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení,
zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění
skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto
prostranství pro kulturní a sportovní akce a potřeby tvorby
filmových a televizních děl. Podle Ústavního soudu tedy předmětem
poplatku za zvláštní užívání veřejného prostranství nemůže být
"jakékoliv užití bránící obecnému užívání", neboť tento způsob
v taxativním výčtu forem zvláštního užívání chybí. Zpoplatněním
"jakéhokoliv užití bránícího obecnému užívání" obec stanoví
povinnost nad rámec a mimo meze zákona, a proto Ústavní soud
ustanovení vyhlášky v této části vyjádřené slovy "nebo jakékoliv
užití bránící obecnému užívání" zrušil pro rozpor s čl. 2 odst.
4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Ustanovením
§ 4 odst. 5 zákona o místních poplatcích je stanovena horní
hranice poplatku za užívání veřejného prostranství za každý
i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a den s tím, že
obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální
částkou. Z tohoto, jakož ani z žádného dalšího ustanovení zákona
o místních poplatcích nelze vyvodit poplatkovou povinnost vázanou
na oznamovací povinnosti poplatníka o ukončení užívání veřejného
prostranství, a proto Ústavní soud ustanovení vyhlášky v této
části zrušil pro rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst.
3 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Čl. II, oddílu Sazby poplatku odst. 1
písm. f) stanoví, že sazba poplatku za trvalé používání
prostranství je stanovena paušální částkou "100,- Kč denně při
překročení stanovené lhůty k odstranění". Protože jde o sazbu,
resp. sankci, jejíž uložení zákon o místních poplatcích
neumožňuje. Ústavní soud shledal návrh důvodným a pro rozpor s čl.
2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny
napadené ustanovení vyhlášky zrušil. Z téhož důvodu zrušil i další
ustanovení vyhlášky týkající se uložení sankcí a oznamovací
povinnosti poplatníka. Podle ustanovení § 11 zákona o místních
poplatcích obec pouze může v případě, že poplatky nebudou
zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměřit poplatek
platebním výměrem a může zvýšit včas nezaplacené (neodvedené)
poplatky až o 50 %. Z tohoto, jakož ani z žádného jiného
ustanovení citovaného zákona, však nelze vyvodit, že by bylo možno
zvýšit sazbu za užívání veřejného prostranství z důvodu, že
užívání nebylo předem povoleno. Napadené ustanovení věty druhé se
tak dostává do rozporu se zákonem o místních poplatcích, neboť se
jím ukládá povinnost mimo jeho meze. Ústavní soud proto návrhu
vyhověl a napadené ustanovení vyhlášky v této části zrušil pro
rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1
Listiny.