IV.ÚS 581/99 (Právo na ochranu osobnosti. Přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích.)
Z odôvodnenia
Za stavu, kdy důvody uvedené v ustanovení § 13 odst. 2
občanského zákoníku svědčící pro poskytnutí náhrady nemajetkové
újmy v penězích, jsou zákonem uváděny pouze demonstrativně, měl se
odvolací soud, při zachování zásad spravedlivého procesu
v posuzované věci, právě s ohledem na nemožnost již odčinit
uvedení nepravdivých údajů o stěžovatelce rovnocenným způsobem,
především zabývat otázkou, zda omluva žalovaných, k níž byli tito
pravomocně soudem zavázáni formou osobního dopisu, který však již
nemůže v poměru k jiné osobě, než je samotná stěžovatelka,
vyvrátit nepříznivé účinky uveřejněného článku, je vůbec způsobilá
být přiměřeným, a tedy ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 o.z.
i postačujícím zadostiučiněním. Jinak řečeno, pokud primární
způsob zadostiučinění je v době rozhodování soudu již natolik
oslaben, že svým způsobem pozbývá své funkce, je povinností soudu
tím pečlivěji zvažovat přiznání zadostiučinění finanční.