IV.ÚS 446/2000 (Právní povaha výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem)
Z odôvodnenia
Samotné prohlášení ručitele v záruční listině, byť bylo jeho
přijetí celním orgánem potvrzeno formou rozhodnutí, povahu
rozhodnutí, jímž se ukládá povinnost ve smyslu ustanovení § 32
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemůže mít,
neboť ručitelova povinnost splnit dluh za dlužníka - čemuž svědčí
samotná podstata institutu ručení, se aktualizuje teprve tehdy,
když sám dlužník svůj dluh včas a řádně nesplní, přitom až výzvou
určenou ručiteli se tento dovídá o tom, že dlužník, za splnění
jehož povinnosti clo zaplatit převzal ručení, svůj dluh
v konkrétní výši nesplnil. Teprve touto výzvou je tak určenému
ručiteli - jak tomu ostatně nasvědčuje i obsah předmětné výzvy
- ukládána povinnost k zaplacení nedoplatku ve stanovené lhůtě,
v konkrétní výši za dlužníka, který jej sám v určené lhůtě
nezaplatil. Teprve tuto výzvu, a to přes její označení, je tak
možno považovat za rozhodnutí, vydané ve smyslu ustanovení § 32
odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., která se tak stává v poměru
k ručiteli při vymáhání nedoplatku exekučním titulem, a již
z tohoto důvodu je třeba ji hodnotit jako rozhodnutí materiální
povahy.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies