IV.ÚS 402/01 (postavení rozhodce podle zákona o kolektivním vyjednávání (zákon č. 2/1991 Sb.), jakožto orgánu veřejné moci)
Z odôvodnenia
Z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodce podle zákona o kolektivním vyjednávání naplňuje kvalifikační podmínky "orgánu veřejné moci" tak, jak je vymezován konstantní judikaturou Ústavního soudu. Veřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu. Institut "veřejné moci" je vnímán jako institut zahrnující přímou "moc státní" a dále "zbývající veřejnou moc". Státní mocí disponuje sám stát a zabezpečuje ji prostřednictvím svého zvláštního státního aparátu. Tzv. zbývající veřejná moc je v příslušném rozsahu svěřena subjektům nestátního charakteru ke správě veřejných záležitostí, je od státní moci v jistém smyslu odvozena a nemůže s ní být v rozporu. S veřejnou mocí přitom souvisí neoddělitelně nerovnost v postavení subjektů ve vztazích touto mocí ovládaných (srov. nález Ústavního soudu ve věci, sp. zn.
I. ÚS 41/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, č. 147).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies