IV.ÚS 158/2000 (Posouzení výhodnosti a příznivosti aplikace pozdějšího zákona na pachatele trestného činu)
Z odôvodnenia
Podle čl. 40 odst. 6 Listiny se trestnost činu posuzuje
a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin
spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro
pachatele příznivější. Tato zásada odmítající zpětnou časovou
působnost trestního zákona je promítnuta v ustanovení § 16 odst.
1 trestního zákona, podle kterého trestnost činu se posuzuje podle
zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího
zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele
příznivější. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda
použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je
celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci
toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně
rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je
tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení
posuzována jako celek skýtají výsledek příznivější, než právo
dřívější.