II.ÚS 318/2000 (Soudní poplatek - správní soudnictví)
Z odôvodnenia
Smyslem právního institutu lhůty obecně je snížení entropie
(neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové
omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu
rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Normativní
vymezení času pro uplatnění práv přitom může dopadat jak do
oblasti hmotných, tak do oblasti procesních subjektivních práv.
V této souvislosti nutno rozlišovat lhůty hmotněprávní a lhůty
procesněprávní (jakož i s nimi spojené rozdíly v jejich počítání).
Pro posouzení povahy soudcovské lhůty dle § 55 o. s. ř. pak
Ústavní soud v nálezu sp. zn.
III. ÚS 236/99 konstatoval, že
smyslem stanovení soudcovské lhůty je vymezení času za účelem
provedení určitého procesního úkonu účastníkem řízení.
Z uvedeného pak vyplývá, že vymezení času pro zaplacení soudního
poplatku je tudíž spjato s realizací procesního subjektivního
práva, pročež lhůta dle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích,
ve spojení s § 55 o. s. ř., je lhůtou procesněprávní a nikoli
hmotněprávní (a to s příslušnými důsledky pro její počítání).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies