II.ÚS 163/99 (K interpretaci a aplikaci zrušených, ale dosud platných ustanovení OSŘ o správním soudnictví)

Okamžité zrušení části páté občanského soudního řádu by bylo
v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť
soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy by sice byl
garantován ústavním předpisem, nebyl by však upraven zákonem.
Správní soudnictví v současné podobě bylo do našeho právního řádu
vneseno ještě před 18. březnem 1992, kdy pro naši republiku
vstoupila v platnost evropská Úmluva o ochraně lidských práv
a základních svobod a podrobili jsme se jurisdikci Evropského
soudu pro lidská práva. Podle čl.6 odst. 1 věty první této Úmluvy
zaručující právo na soudní ochranu a spravedlivý proces "Každý má
právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně
a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem
zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo
závazcích.". Práva vyplývající z tohoto ustanovení nejsou ve shodě
se zásadou ovládající naše správní soudnictví, podle níž soud
přezkoumává jen právní posouzení věci, nikoli též její skutkový
stav, na jehož základě orgán státní správy rozhodl. Lze věřit,
a nasvědčuje tomu skutečnost, že Poslanecké sněmovně byl už
předložen vládní návrh soudního řádu správního (tisk 1080), že do
konce příštího roku bude přijat nový zákon upravující komplexně
naše správní soudnictví včetně Nejvyššího správního soudu (čl. 91
Ústavy). Do té doby bude zapotřebí, aby soudy ustanovení
o správním soudnictví interpretovaly a aplikovaly co nejcitlivěji
v duchu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod, aby počet stížností na Českou republiku k Evropskému soudu
pro lidská práva byl co nejnižší. Určitý návod k tomuto postupu
dal Ústavní soud např. ve svém nálezu z 30.5.2000 sp. zn. I. ÚS
533/98 ( Sbírka rozhodnutí Ústavního soudu, svazek 18, str. 197
a násl.), v němž přijal tezi, že podle § 250i odst.1 o.s.ř. se při
přezkoumávání zákonnosti správního rozhodnutí (kdy je pro soud
rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného
rozhodnutí) dokazování neprovádí, to však neznamená, že se
dokazování provádět nesmí.