I.ÚS 570/99 (Procesní práva poškozeného v trestním řízení)

Pro postavení poškozeného v trestním řízení je určující
zejména ustanovení § 43 trestního řádu, jež poškozeného definuje
jako osobu, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví,
způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Poškozený má právo
činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit
se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před
skončením řízení se k věci vyjádřit. Poškozený, který má podle
zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla
trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud
v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto
škodu. Koncepce trestního řízení v České republice tedy - ohledně
postavení poškozeného - vychází z toho, že poškozený je
samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy (§
12 odst. 6 trestního řádu). Přitom je třeba mít na zřeteli, že
neztrácí své postavení v trestním řízení tím, že mu byla již škoda
plně nahrazena (např. před zahájením trestního stíhání nebo v jeho
průběhu) a pojem poškozeného je proto širší než pojem subjektu
adhezního řízení, neboť zahrnuje i takového poškozeného, který
není oprávněn uplatnit nárok na náhradu škody v trestním řízení.
Přestože tedy adhezní řízení, v němž se projednává nárok
poškozeného na náhradu škody, je součástí trestního řízení
a splývá s ním, učinil Ústavní soud v předmětném plenárním nálezu
závěr, že procesní práva poškozeného, jakožto strany trestního
řízení, se neredukují toliko na právo na náhradu škody.