I.ÚS 528/99 (Dobré mravy dle OZ - k zajištění náhradního bytu za byt vyklizený)
Z odôvodnenia
Úvaha soudu založená na aplikaci ust. § 3 odst. 1 občanského
zákoníku proto musí být v každém konkrétním případě podložena
konkrétními zjištěními, z nichž plyne - a to i s přihlédnutím
k situaci strany oprávněné (vlastníku) - že výkon práva je
v rozporu s dobrými mravy.
Z judikatury Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR se
podává následující:
Rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připadá
výjimečně v úvahu, pokud vážně poškozuje uživatele věci tím, že se
dotýká jeho zvlášť významného zájmu, aniž by vlastníkovi přinesl
odpovídající prospěch (srovnej rozsudek NS ČR, sp.zn. 22 Cdo
740/99). Na základě ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku nelze
aktem aplikace práva konstituovat dosud neexistující povinnosti
vlastníka, neboť tento postup by vedl k porušení čl. 4 odst. 4
a čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (viz nález
Ústavního soudu ČR, sp.zn.
II. ÚS 190/94, uveřejněný ve Sbírce
nálezů a usnesení - svazek 4 pod č. 87, str. 313). Lze odkázat
i na rozsudek NS ČR, sp.zn.
22 Cdo 1148/99, podle kterého není
přípustné podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku právo založit, ale
lze jen odepřít jeho výkonu ochranu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies