I.ÚS 505/99 (Omezení vlastnického práva uložením povinnosti zajistit bytovou náhradu, výkon práv v rozporu s dobrými mravy)
Z odôvodnenia
Dispoziční právo vlastnické lze sice výjimečně omezovat
zákonem, ovšem za předpokladu, že takové omezení respektuje
zásadu, podle níž vlastnické právo všech vlastníků má stejný
zákonný obsah a ochranu. V § 711 a § 712 občanský zákoník
jednoznačně stanoví, v jakých případech je přípustné omezení
vlastnického práva ve vztahu k existujícímu nájmu bytu, což je
v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Nezbývá než
zopakovat, že úvaha soudu musí být vždy podložena konkrétními
zjištěními, dovolujícími závěr, že výkon práva je v rozporu
s dobrými mravy. Nelze do budoucna předpokládat, že vlastník své
právo bude realizovat v rozporu s dobrými mravy, a tím ho předem
omezit ve výkonu jeho práv.