I.ÚS 322/2000 (K ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není znám)
Z odôvodnenia
Ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není
znám, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou dány
předpoklady pro tento postup v řízení a současně je zapotřebí
zvažovat, zda není možno použít jiné opatření. Tento závěr je
možno opřít o skutečnost, že např. účastníku, který se zdržuje
v cizině, lze ustanovit opatrovníka jen tehdy, jestliže opatření
učiněná ke zjištění jeho adresy zůstala bezvýsledná. Soud by měl
vyžadovat na žalobci, aby svá tvrzení o neznámém pobytu žalovaného
náležitě doložil. Obdobná povinnost nastává, jedná-li se o osobu
zdržující se v tuzemsku. V uvedeném případě dospěl Ústavní soud
k názoru, že obecné soudy nesplnily svou zákonnou povinnost
vyhledávací. Obecné soudy aplikovaly na předmětnou věc ustanovení
§ 29 odst. 2 o. s. ř. a účastníkovi, jehož pobyt není znám a jemuž
byl opatrovník (stěžovatelka), bez ohledu na další potřebná
šetření, nesprávně ustanoven.