I.ÚS 159/99 (K přezkoumávání rozhodnutí finančních (daňových) orgánů ve správním soudnictví - práva daňového subjektu)
Z odôvodnenia
V souzené věci již nejde o případ, kdy je u daňového subjektu
prováděna daňová kontrola podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. e)
zákona č. 337/1992 Sb. To však podle názoru Ústavního soudu nic
nemění na tom, že daňový subjekt měl právo zúčastnit se v rámci
daňového řízení ústního jednání vůbec, byť již nešlo o vlastní
daňovou kontrolu; zde se lze dovolat ustanovení § 7 odst. 1 zákona
č. 337/1992 Sb., podle něhož se daňového řízení vedeného správcem
daně zúčastňují mimo jiné daňové subjekty a o příslušném ústním
jednání v daňovém řízení sepíše správce daně v souladu
s ustanovením § 12 zákona č. 337/1992 Sb. protokol, jehož
náležitosti jsou uvedeny v následujících odstavcích § 12
citovaného zákona.
Ústavní soud konstatuje, že za situace, kdy správce daně (FÚ)
věrohodným způsobem (písemně) nepředvolal stěžovatele k výslechu
svědků - a stěžovatel se proto k výslechu nedostavil - porušil tím
(roz. správce daně) v daňovém řízení ve vztahu ke stěžovateli jeho
právo, které citovaný daňový zákon stanoví. K této vadě řízení
před správním orgánem - která zřejmě mohla mít vliv na zákonnost
napadeného rozhodnutí a vedla ke zkrácení stěžovatelova práva před
správním úřadem - měl v rámci přezkoumání rozhodnutí příslušného
finančního ředitelství krajský soud přihlédnout a toto rozhodnutí
zrušit (§ 250j odst. 2 o.s.ř.).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies