I.ÚS 157/98 (Podmínka pro uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 87/1991 Sb., státní občanství České a Slovenské Federativní republiky)
Z odôvodnenia
Pokud zákon č. 88/1990 Sb. umožňoval v ustanovení článku II
bodu 2 písm. a), aby se v případě občana, který svého státního
občanství pozbyl rozhodnutím o jeho odnětí (a podal do 31. 12.
1993 u příslušného orgánu žádost, v níž projevil vůli, že chce
tímto občanem zůstat), "mělo za to", že nepřestal být
československým státním občanem, pak nebylo možné vztáhnout tyto
účinky i na případy, kdy občan své občanství pozbyl jinak. Bylo to
vyloučeno i proto, že pro osoby propuštěné ze státního svazku
platí speciální úprava čl. II bodu 3 písm. a) tohoto zákona, podle
které je těmto osobám na jejich žádost státní občanství udělována,
avšak bez právní fikce jeho nepřetržitého trvání. Také z tohoto
důvodu nelze ani na stěžovatele (který podle sdělení Ministerstva
vnitra ČR byl na vlastní žádost propuštěn ze státního svazku dne
9. 11. 1987) hledět jako na osobu, která československé státní
občanství nikdy nepozbyla. Ústavní soud ještě zdůrazňuje, že zákon
č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, neodstraňuje a ani
nemůže odstranit - neboť by to nebylo v silách a možnostech státu
- všechny křivdy, ale toliko zmírňuje následky některých
majetkových a jiných křivd, k nímž došlo v období let 1948 až
1989.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies