IV.ÚS 527/2000 (K rozhodnutí soudu o propuštění z vazby)
Z odôvodnenia
Z ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu vyplývá povinnost
všech orgánů činných v trestním řízení zkoumat v každém období
trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají, nebo zda se
nezměnily. Stejnou povinnost tyto orgány mají přirozeně i při
rozhodování o žádosti obviněného o propuštění na svobodu podle
ustanovení § 72 odst. 2 trestního řádu. Závěry, k nimž tyto orgány
dospějí při svém rozhodování, musí být zcela jasné, srozumitelné,
a proto i přezkoumatelné, a to tím spíše, že tím, o co v takovém
případě jde, je ústavně zaručené právo na osobní svobodu zakotvené
v čl. 8 Listiny základních práv a svobod. Uvedená povinnost orgánů
činných v trestním řízení vystupuje v daném případě výrazně tím
spíše, že ve skutku, pro který bylo stěžovateli sděleno obvinění,
je orgány činnými v trestním řízení spatřován již jen trestný čin
podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona.
Rovněž vzhledem k této skutečnosti, kterou Evropský soud pro
lidská práva ve Štrasburku ve svém rozhodnutí ze dne 6. 4. 2000 č.
126 ve věci Labita proti Itálii označuje jako "slábnutí" obvinění
a podrobuje kritice i obecnost a globálnost odůvodnění, lze proto
stěží mít za to, že zde existuje určitá objektivní konstelace,
odůvodňující sama o sobě vazební důvod podle ustanovení § 67 odst.
1 písm. b) trestního řádu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies